Běh ve stínech - Máme problém I

Připomeňte si, co se stalo minule...

25. 8. 2087

Sotva jsme stihli nakoupit lepší výbavu za vydělané peníze a už tu byl další hovor od pana Johnsona. Chtěl se s námi okamžitě sejít U Ohnivýho kohouta. Podle souřadnic jsme zjistili, že je to podnik na druhém konci města, což už samo o sobě bylo podezřelé. Nicméně vydali jsme se tam.

Dorazili jsme do průmyslové čtvrti za šera. Byl tu až nezvyklý klid. Podnik nešlo přehlédnout. S ohledem na okolní tovární komplexy tato malá, trojpatrová, budova docela vyčnívala. Opatrně jsme tedy vešli dovnitř. U stolu seděl jen pan Johnson, jinak byla místnost prázdná.

Posadili jsme a najednou se odněkud objevil číšník nesoucí tři piva, které postavil na stůl. Pan Johnson vypadal poměrně roztěkaně a nesoustředěně. Když se číšník vzdálil, začal se nás vyptávat na poslední prácičku a chtěl znát poměrně detailní průběh celé akce.

Pak nám oznámil, že ta žena, kterou jsme "zachránili" pro Leonarda Lazaruse, byla pravděpodobně doktorka Leona Corleone. Tedy naše akce byl v podstatě únos. Pak nám na displayi ukázal velice nepěkný obrázek. Fotografie nás tří spolu s oznámením o vypsané odměně 50 000 ¥ za každého. Navíc po nás pátrá Osamělá hvězda.

Najednou se ke stolu přitočil znovu ten číšník aniž bychom měli dopito. Pořádně jsme si ho prohlédli a poznali jsme v něm jednoho z orků, který pracuje pro Lazaruse. Vyzval nás, ať jdeme s ním, že nás pan Lazarus chce vidět. Pan Johnson nečekal ani na účet a vypařil se jako duch vánoc.

Než jsme se stačili jakkoliv rozhodnout, objevili se zde další tři postavy, ork, elf a člověk. Šlo do úzkých. Bylo nám jasné, že Lazarus chce jen shrábnout prachy z odměny i když to byl on, kvůli komu jsme hledání. Nezbylo nám nic jiného, než se pustit do rvačky.

Proti nám stojící skupinka nebyli žádná ořezávátka. Elfka téměř okamžitě seslala manovou kouli, která velmi vážně zranila našeho trolla a mě poskytla mírné zranění. Náš šaman tento útok ustál bez modřiny. Naštěstí se nám rychle podařilo vyřídit člověka, který na nás mířil loveckou puškou Remington 750 a trochu více s ní pošramotil trolla.

S koncem kola si vypravěč uvědomil, že proti nám nasadil přeci jen silnější skupinku než by bylo vhodné, takže v dalším kole už elfka použila pouze 6L pistoli místo silné magie.

Po smrti lidského žoldáka a probuzené elfky, se oba orkové dali na ústup s jejich vážnými zraněními. Náš šaman okamžitě začal s léčením trolla, který měl skutečně namále. Naštěstí se podařilo. Já jsem na umírajícího člověka plácnul jednu z trauma náplastí, troll jej hodil přes rameno a vypařili jsme se do ulic.

Pokračování příští týden...

Běh ve stínech - Unesena sekretářka II

Připomeňte si, co se stalo minule...

22. 8. 2087

Dostali jsme se do slepé uličce. Neměli jsme žádnou představu, kdo by chtěl a hlavně mohl, slečnu Marplovou unést. Naší jedinou naději byl onen video záznam z únosu. Kontaktoval jsem tedy jednu svojí známou, Rozitu, která mi už leccos dokázala sehnat.

Drahý software dokáže divy. Za pouhých 500 ¥ jsme si brzy mohli záznam prohlédnout v původní podobě. Na černé dodávce byl vyobrazen symbol jakéhosi hada. Stejný jsme mohli zahlédnout vytetovaný na ruce jednoho z únosců. Rozita pochopitelně znak poznala. Patří společnosti Corleone.

Konečně stopa ! Brzy jsme zjistili, že Corleone je poměrně malá firmička sídlící v italské čtvrti. Když jsme tam dorazili, bylo jasné, že to ještě nebude tak snadné. Na místě jsme našli menší hrad obehnaný zdí, střežený kamerami a čtyřmi věžemi, ve kterých bylo možné zahlédnout odstřelovače. Dovnitř a ven neustále jezdily ty samé černé dodávky; stejný typ jako na záznamu. Při vjezdu se pokaždé řidič prokázal nějakou identifikační kartou.

Rozhodli jsme se jednu z dodávek sledovat taxíkem. Dojeli jsme až do přístavu, kde kotvila velká nákladní loď s kontejnery se stejným označením hada jako dodávky. Usoudili jsme, že toto je nejspíše slepá ulička, ale troll raději kontaktoval jednoho ze squatterů a za láhev whisky ho nechal sledovat přístav. Posléze se potvrdilo, že v přístavu se nic nekalého neděje, alespoň pokud lze věřit někomu, kdo bere chlast jako plat.

Zbytek dne jsme strávili bezúčelným sledováním Corleone pevnosti a vymýšlením dalšího plánu.

23. 8. 2087

Šaman kontaktoval Rudého Hada, vůdce jednoho z místních gangů. Objednal si u něj vytvoření menšího rozruchu kolem pevnosti. Po chvilce ostrého smlouvání se dohodli na 100 ¥ předem a 200 ¥ po akci. Šaman následně vyčaroval neviditelnost a celkem úspěšně mě skryl. Pak už byla celkem hračka napíchnout se na jeden z optických kabelů kamerového okruhu a stáhnout kratší záběry z celého domu.

První část akce se tedy povedla a brzy jsme si pomocí záznamů potvrdili, že unesená dívka je skutečně v domě v jedné ze zvukotěsných místností. Jenže co zmůže troll, elf a lidský hadí šaman proti ozbrojené ochrance a ostřelovačům ? Naše zdroje byly značně limitované a tak jsme znovu navštívili Leonarda Lazaruse a pochlubili se získaným záznamem. Potvrdil, že se jedná skutečně o unesenou sekretářku.

Po chvílí vyjednávání jsme vyfasovali celých 20 000 ¥ pro najmutí větší palebné síly. Šaman zalovil ve svých armádních kontaktech a brzy jsme se sešli v jednom pronajatém baru, kde začalo plánování akce. Chlapící vypadali celkem zkušeně a díky záznamům z kamer se jim povedlo vytvořit hologram celé pevnosti. Plán byl celkem prostý. Sejmout ostřelovače, přepadnout dodávku při vjezdu do komplexu a prostřílet se dovnitř.

24. 8. 2087

Ve 22:00 se spustila celá akce. My jen vyčkávali v blízkých křovinách. Netrvalo to dlouho a vojáci hlásili, že věže jsou čisté a pod jejich kontrolou. Zanedlouho dorazila jedna z dodávek a nic netušící ochranka po otevření hlavní brány podlehla střelbě z tlumených zbraní.

Ze záznamů kamer jsme věděli, že vnitřek budovy není nijak střežený, takže jsme napochodovali rovnou dovnitř. Díky plánku, kteří žoldáci vytvořili ze záznamů, jsme věděli kam přesně jít. Troll cestou drtil kamery a já otevíral elektronické zámky. Poslední dveře do místnosti s unesenou dívkou se otevřely. Spala, velmi tvrdě. Troll si jí tedy přehodil přes rameno a bleskurychle jsme opustili prostory této, nyní už dobité, pevnosti.

Veškerá naše snaha o probuzení slečny Marplové selhala. Nebylo nám souzeno zjistit její tajemství. A možná je to i dobře. Zavezli jsme jí tedy okamžitě Lazarovi a shrábli naši malou tučnou odměnu.

To není zdaleka konec, máme totiž problém...