22. 8. 2087
Dostali jsme se do slepé uličce. Neměli jsme žádnou představu, kdo by chtěl a hlavně mohl, slečnu Marplovou unést. Naší jedinou naději byl onen video záznam z únosu. Kontaktoval jsem tedy jednu svojí známou, Rozitu, která mi už leccos dokázala sehnat.
Drahý software dokáže divy. Za pouhých 500 ¥ jsme si brzy mohli záznam prohlédnout v původní podobě. Na černé dodávce byl vyobrazen symbol jakéhosi hada. Stejný jsme mohli zahlédnout vytetovaný na ruce jednoho z únosců. Rozita pochopitelně znak poznala. Patří společnosti Corleone.
Konečně stopa ! Brzy jsme zjistili, že Corleone je poměrně malá firmička sídlící v italské čtvrti. Když jsme tam dorazili, bylo jasné, že to ještě nebude tak snadné. Na místě jsme našli menší hrad obehnaný zdí, střežený kamerami a čtyřmi věžemi, ve kterých bylo možné zahlédnout odstřelovače. Dovnitř a ven neustále jezdily ty samé černé dodávky; stejný typ jako na záznamu. Při vjezdu se pokaždé řidič prokázal nějakou identifikační kartou.
Rozhodli jsme se jednu z dodávek sledovat taxíkem. Dojeli jsme až do přístavu, kde kotvila velká nákladní loď s kontejnery se stejným označením hada jako dodávky. Usoudili jsme, že toto je nejspíše slepá ulička, ale troll raději kontaktoval jednoho ze squatterů a za láhev whisky ho nechal sledovat přístav. Posléze se potvrdilo, že v přístavu se nic nekalého neděje, alespoň pokud lze věřit někomu, kdo bere chlast jako plat.
Zbytek dne jsme strávili bezúčelným sledováním Corleone pevnosti a vymýšlením dalšího plánu.
23. 8. 2087
Šaman kontaktoval Rudého Hada, vůdce jednoho z místních gangů. Objednal si u něj vytvoření menšího rozruchu kolem pevnosti. Po chvilce ostrého smlouvání se dohodli na 100 ¥ předem a 200 ¥ po akci. Šaman následně vyčaroval neviditelnost a celkem úspěšně mě skryl. Pak už byla celkem hračka napíchnout se na jeden z optických kabelů kamerového okruhu a stáhnout kratší záběry z celého domu.
První část akce se tedy povedla a brzy jsme si pomocí záznamů potvrdili, že unesená dívka je skutečně v domě v jedné ze zvukotěsných místností. Jenže co zmůže troll, elf a lidský hadí šaman proti ozbrojené ochrance a ostřelovačům ? Naše zdroje byly značně limitované a tak jsme znovu navštívili Leonarda Lazaruse a pochlubili se získaným záznamem. Potvrdil, že se jedná skutečně o unesenou sekretářku.
Po chvílí vyjednávání jsme vyfasovali celých 20 000 ¥ pro najmutí větší palebné síly. Šaman zalovil ve svých armádních kontaktech a brzy jsme se sešli v jednom pronajatém baru, kde začalo plánování akce. Chlapící vypadali celkem zkušeně a díky záznamům z kamer se jim povedlo vytvořit hologram celé pevnosti. Plán byl celkem prostý. Sejmout ostřelovače, přepadnout dodávku při vjezdu do komplexu a prostřílet se dovnitř.
Ze záznamů kamer jsme věděli, že vnitřek budovy není nijak střežený, takže jsme napochodovali rovnou dovnitř. Díky plánku, kteří žoldáci vytvořili ze záznamů, jsme věděli kam přesně jít. Troll cestou drtil kamery a já otevíral elektronické zámky. Poslední dveře do místnosti s unesenou dívkou se otevřely. Spala, velmi tvrdě. Troll si jí tedy přehodil přes rameno a bleskurychle jsme opustili prostory této, nyní už dobité, pevnosti.
Veškerá naše snaha o probuzení slečny Marplové selhala. Nebylo nám souzeno zjistit její tajemství. A možná je to i dobře. Zavezli jsme jí tedy okamžitě Lazarovi a shrábli naši malou tučnou odměnu.
To není zdaleka konec, máme totiž problém...
První část akce se tedy povedla a brzy jsme si pomocí záznamů potvrdili, že unesená dívka je skutečně v domě v jedné ze zvukotěsných místností. Jenže co zmůže troll, elf a lidský hadí šaman proti ozbrojené ochrance a ostřelovačům ? Naše zdroje byly značně limitované a tak jsme znovu navštívili Leonarda Lazaruse a pochlubili se získaným záznamem. Potvrdil, že se jedná skutečně o unesenou sekretářku.
Po chvílí vyjednávání jsme vyfasovali celých 20 000 ¥ pro najmutí větší palebné síly. Šaman zalovil ve svých armádních kontaktech a brzy jsme se sešli v jednom pronajatém baru, kde začalo plánování akce. Chlapící vypadali celkem zkušeně a díky záznamům z kamer se jim povedlo vytvořit hologram celé pevnosti. Plán byl celkem prostý. Sejmout ostřelovače, přepadnout dodávku při vjezdu do komplexu a prostřílet se dovnitř.
24. 8. 2087
Ve 22:00 se spustila celá akce. My jen vyčkávali v blízkých křovinách. Netrvalo to dlouho a vojáci hlásili, že věže jsou čisté a pod jejich kontrolou. Zanedlouho dorazila jedna z dodávek a nic netušící ochranka po otevření hlavní brány podlehla střelbě z tlumených zbraní.Ze záznamů kamer jsme věděli, že vnitřek budovy není nijak střežený, takže jsme napochodovali rovnou dovnitř. Díky plánku, kteří žoldáci vytvořili ze záznamů, jsme věděli kam přesně jít. Troll cestou drtil kamery a já otevíral elektronické zámky. Poslední dveře do místnosti s unesenou dívkou se otevřely. Spala, velmi tvrdě. Troll si jí tedy přehodil přes rameno a bleskurychle jsme opustili prostory této, nyní už dobité, pevnosti.
Veškerá naše snaha o probuzení slečny Marplové selhala. Nebylo nám souzeno zjistit její tajemství. A možná je to i dobře. Zavezli jsme jí tedy okamžitě Lazarovi a shrábli naši malou tučnou odměnu.
To není zdaleka konec, máme totiž problém...
Žádné komentáře:
Okomentovat