Běh ve stínech ... postavy

Ti z vás, kteří název příspěvku přečetli jakožto Shadowrun, tak gratulují, trefili jste se. Vy ostatní nezoufejte, pokusím se tuto starší, ale stále vynikající hru přiblížit více v průběhu času. Předem bych řekl, že tedy hrajeme podle 2. edice těchto pravidel, ale dle mého to není až tak zásadní.

Začínáme tedy hrát ve skupince 4 lidí, z toho pochopitelně jeden vypravěč. Základním předpokladem bylo začít skutečně od začátku a dát postavám čas na rozvoj. Z tohoto důvodu máme všichni pouze základní vybavení v hodnotě cca 5000 ¥.

První večer se pochopitelně nesl především v duchu příprav našich postav. Nakonec nám vznikla poměrně veselá družinka sestávající z elfa, trolla a člověka. Dohromady nás dal všudypřítomný pan Johnson, tedy žádné velké příběhové setkání postav se nekoná. Vzhledem k tomu, že se neznáme ani v reálu příliš dobře, tak je to takové odpovídající. Snad časem doplníme další informace.

Elf

Má postava je tedy elfí decker nebo alespoň jeho napodobenina. Pojmenoval jsem jej Balthazar. Pod prošívaným kabátem nosí lehkou pistoli Fichtetti Security 500a vybavenou tlumičem a laserovým zaměřovačem. Za opaskem má také nuž pro případ nejvyšší nouze, ale moc s ním zacházet neumí. Samozřejmosti je pak kapesní počítač a ten úplně nejzákladnější deck Radio Shack PCD-100.

Od 19 let byl zaměstnancem jedné z korporací, ale přibližně v 21 jeho života s tím seknul a šel se živit na ulicí pomocí svých počítačových dovednosti. Postupně se naučil průměrně střílet z pistole a o trochu lépe ovládá plížení. Neutrácí za žádné moderní vybavení nebo drahé oblečení. Žije velmi skromně a nenápadně.

Člověk

Lidský šaman z armádních kruhů, kde fungoval jako medik. Jeho totemem je had. Je velmi lakomý co se peněz týká. Má děsně dlouhé a podivné jméno, které jsem si nedokázal doposud zapamatovat.

Troll

O tomto velkém podivném stvoření toho vím ještě méně. Dělal snad vyhazovače v nějakých barech. Zvláštní na něm je, že chodí ve velmi kvalitním obleku ušitém na míru.

Pokračujte na začátek prvního dobrodružství...

Běh ve stínech - Unesená sekretářka I

Naše první prácička ve stínovém světě nepředstavovala nic světoborného. Bylo nutné si trochu připomenout základní pravidla a vyzkoušet styl hry. 
Připomeňte si jaké postavy se hry účastní...

21. 8. 2087

Pan Johnson nás poslat na adresu Menning Street 27. Byli jsme uvedeni do místnosti, kde už čekali jiné skupinky, pravděpodobně další nájemní žoldáci na provedení špinavé práce. Naše skupinka si stoupla do jednoho z volných rohů a já jsem si zcela nezaujatě začal prohlížet nemravné obrázky na mém kapesním počítači.

Brzy nás pozvali do jiné místnosti, kde už na nás čekal muž, jenž se představil jako Leonard Lazarus, majitel korporace Lazarus Ltd. Ihned nás uvedl do problému, že někdo unesl jeho sekretářku jménem Elizabeth Marplová. Dle něj má tato slečna v hlavě důležité informace, které se nesmí dostat do nesprávných rukou. Za její záchranu nám každému nabídl 15 000 ¥, tisícovku dostaneme předem.

K únosu došlo před třemi dny v 16:00 když slečna Marplová odcházela z práce. Na sobě měla černý kostýmek a lodičky. Má červené vlasy, pravděpodobně barvené, a zelené oči. Je jí 23 let. Od pana Lazaruse jsme dostali kamerový záznam onoho únosu a adresu do jejího bytu v ulici 2nd Avenue.

Prohlédli jsme záznam. Poměrně typická situace. Černá dodávka, ze které vyskákalo 5 maskovaných chlapů, jeden z nich vypadal na trolla. Zavlekli dívku do auta a odjeli.

Nedalo mi to a pomocí počítače jsem záznam prozkoumal, jestli nebyl nějakým způsobem modifikován. Nedostatečné vybavení pro takovou operaci mi bylo schopné pouze prozradit, že k úpravám skutečně došlo, ale bez lepšího vybavení nejsem schopen určit konkrétní modifikaci.

Záznam jsme zatím odložili a já se vydal kontaktovat jednoho mého známého z firmy Lazarus Ltd.. Cestou jsem ještě prolétl síť v naději nalezení více informací. Bohužel slečna Marplová byla značně tajemnou osobou  a teprve po opravdu hlubokém hledání jsem dokázal zjistit, že má doktorát z psychologie a kybernetiky. Do Lazarus Ltd. byla přijata ihned po škole. Nedokázal jsem najít ani žádné její vydané práce. Šlo tedy o velmi silnou míru utajení ze strany korporace. To se mi potvrdilo i po schůzce s kontaktem, který mi také nedokázal nijak pomoci.

Mezitím člověk a troll navštívili slečnin byt. Bylo pochopitelně zamčeno, ale to pro trolla nepředstavovalo žádný větší problém a dveře brzy podlehly jeho silné domluvě. Na první pohled bylo jasné, že v bytě nic použitelného nenajdeme. Bylo zde zcela vzorně, možná spíš až nezdravě, uklizeno. To znamená, že únosci už měli vše potřebné a v bytě nebylo nic použitelného.

Šaman zkusil nahlédnout do astrálních sfér a objevil jakýsi magický zámek. Více o něm však nedokázal zjistit. Byl tu také stolní počítač, bez operačního systému. Později jsem jej prozkoumal. Disk byl pochopitelně zformátován a to velmi důkladně. Objevil jsem pouze texty jako "dizertační práce", ale bez dalších použitelných detailů.

Pokračujte v příběhu...

O čem to vlastně je ?

Motorem dnešní doby je určitě z velké části digitální zábava. Lidé sedí doma u svých počítačů a hrají s jinými lidmi všelijaké hry. Zpravidla s takovými, které v životě neviděli a většinou ani neplánující se s nimi potkat. Nejsem tu však od toho abych moralizoval. Sám nejsem o moc lepší, je to zkrátka dané vývojem doby.  Nechť si každý nakládá se svým životem jak uzná za vhodné.

Zdroj: pixabay.com

Ale to jen tak na úvod. Tento blog se bude točit především kolem stolních RPG her. Možná někteří z vás zavzpomínají když pronesu výraz "dračí doupě" nebo také lidověji "dračák". Parta lidí, papír a tužka. Pokud patříte mezi příznivce tohoto typu zábavy, neváhejte a uložte si adresu blogu mezi své oblíbené. Budu tady průběžně publikovat svá dobrodružství v tomto světě.

Nejprve bych však chtěl předznamenat, že nejsem typ člověka co by hrál RPG od dětství a vydrželo mu to dodnes. Ano sice jsem v pubertě zažil období onoho "dračáku", kdy jsme s pár přáteli ze základky hráli. Nicméně pak nastoupila doba PC a veškerá chuť po papírovém druhu zábavy se vytratila. Raději každý byl zavřený doma aby mohl hrát o samotě těch pár her co bylo k dispozici.

Nyní zpět do přítomnosti, kdy je mi už celých 30 let. Minulé léto jsem zavítal na jednu menší akci Gamecon (příspěvek o této mojí návštěvě), kde jsem si znovu po letech zahrál tento typ papírových her. Letos jsem na tuto skvělou akci zavítal znovu a dospěl k závěru, že bych se do světa RPG her chtěl znovu ponořit a zažít tu nevázanou zábavu jako tenkrát za mladých let.

Zdroj:  shop.dela.cz

Měl jsem trochu obavu, že v Hradci Králové neseženu partu lidi, která by mezi sebe vzala v podstatě úplného nováčka. Naštěstí se však podařilo a nakonec se ukázalo, že se jedna o lidi, které už znám z klubu deskových her, kam také pravidelně chodím. Takové zjištění mě velmi potěšilo. Přece jen je snazší odvázat se mezi známými než před někým koho jsem sotva potkal.

Nuže toto je začátek a budu se vám snažit co nejvěrněji zprostředkovat naše herní setkání, které se prozatím koná pravidelně každé úterý od 17hod. Pokud by se mezi vámi našel někdo s chutí se také zapojit, neváhejte a kontaktujte mě.

A teď už pokračujte k prvnímu dobrodružství...

RPG na Gameconu 2012

gamecon.cz

Jak už jsem uvedl v úvodním příspěvku, zúčastnil jsem se nedávno této příjemné akce již podruhé v řadě. Psát recenzi na celý Gamecon nemá myslím smysl, to se musí zkrátka zažít. Nicméně provedu jen malé shrnutí z mé účasti na některých RPG hrách.

První v řadě byla hra v systému nazvaném Dogs in the Vineyard, dobrodružství nazvané White Rock Crossing. Myšlenka je zcela určitě zajímavá, ale musím se přiznat, že tento systému mi vůbec nesedl. Je na můj vkus až příliš volný a řízený příběhem. Možná kdybych to hrál s lidmi, které znám, dokázal bych se více uvolnit a zážitek by mohl být zajímavější, ale v prostředí Gameconu toto zkrátka není možné. Možná jsem  ten systém jen úplně nepochopil, čert ví. Každopádně nezískal své místo mezi mými oblíbenci.

Druhý v pořadí pak byl nově vyvíjený systém Dračí Kutloch a dobrodružství nazvané Opravdu zelené údolí. Systém mě zaujal především čtvercovým herním plánem, na který se umisťovali různé grafické prvky pro vytvoření herního prostředí. Systém poměrně silně staví na sledování pozice jednotlivých postav a jejich pohybu po herním plánu. Při bojích následně zohledňuje úhly a překážky a vůbec strategické pozice jednotlivých postav.

Posledním pak byl velmi příjemný zážitek při hře na středověké rytíře z dob krále Artuše Pendragona. Jednalo se o skutečný začátek postav, kdy byly pasovány do rytířského stavu. Nejzajímavější na této hře je, že už existuje přes dobrých 20 let. Nejprve jsem se trochu zděsil, když jsem viděl dvoustránkový deník postavy se spoustou statistik, ale po vysvětlení základní mechaniky jsem již oceňoval jeho jednoduchost. Později jsem se navíc dozvěděl, že ke hře byla vydána velká kniha s celou historii té doby se spoustou dobrodružství, které lze odehrát. Od té chvíle mě bylo jasné, že tuto hru jsem neviděl naposledy.